sobota 6. února 2010

Stephan Lambiel - teď se budu nadále dobudovávat.

Na ME v Tallinu proběhla premiéra nové volné jízdy švýcara Lambiela na hudbu z Opery "Traviata". Závodníkovi přinesla ovoce v podobě již třetí stříbrné medaile z Mistrovství starého kontinentu, což je samo o sobě už úspěchem. Vždyť kovy jiné barvy na těchto závodech nikdy nevyhrál.
Stephane, vrátil jste se po dlouhé pauze přímo do závodní sezóny. Chcete svým fanouškům předvést stejného Lambiela, jakého znají, nebo někoho na ledě zcela nového? Jak se teď cítíte? 

Jsem stejný, jen trochu zralejší. Je to jako stavět pyramidu. Osnova je stejná, jen je o kousek výše, než ta předchozí. A já i teď pokračuji ve stavbě sebe sama.

V této sezóně vystupujete v obou programech poprvé na klasickou hudbu. Proč? 


Když se mi zachce změny, chci nový program, potom jdu do sebe, přemýšlím o tom, jaká hudba je nejblíže mým pocitům. Letos to byla klasika.

Kdo se rozhodl použít jmenovitě Verdiho? 

Já. Poslouchali jsme hodně skladeb a různou hudbu, když jsme přemýšleli o programech. Mistr Grutter miluje tuhle operu, má moc rád Verdiho a já sám jsem měl někde v hlavě pořád ty tóny jako variantu pro volnou jízdu. Je to kouzelná hudba. Nám se podařilo vytvořit dva programy spolu svázané. Krátký program je prvním aktem a potom přijde ta druhá, tanečnější část. Navazují na sebe a přitom jsou rozdílné.

Ale přesto, proč Traviata? Stěží posloucháte takovovu hudbu dennodenně, třeba v autě ... 

Je to klasická hudba, ale je lehká a snadná na pochopení. Je plná radosti, uklidňuje. Na rozdíl od tanga, ve kterém je spousta dramatu a nervů. Zatímco valčík v Traviatě je jako když létáš.

Ano, v programu je taková lehkost ... 

Což jsem neudržel v oblouku a spadl v sérii kroků (smích).

Jaký čas zabrala příprava nové volné jízdy? Je známé, že krátký program na motivy Rossinniho Viléma Tella byl sestaven za 3 dny. 

Když jsem se rozhodl, že si zvolím Traviatu, nechal jsem si sestříhat hudbu, jak jsem chtěl a v tu chvíli jsem měl v hlavě i představu programu, pokud jde o stavbu elementů. Přesně jsem věděl, kde budou krokové řady, kde piruety a kde skoky. Proto šla další příprava programu velmi dobře. Práce se Salome (Salome Brunner, choreografka Lambielových jízd) byla jako vždy velice plodná. My výborně chápeme jeden druhého. Pracujeme spolu již 12 let. Já dobře znám její přístup. Ona zase dobře ví, co mi sedí a co ne. Má obrovské zkušenosti. Když se setkáme na ledě, nehovoříme. Já jednoduše bruslím na puštěnou hudbu podle citu a potom kolem 10 minut rozebíráme, co se povedlo najít. Během několika hodin máme už nástin programu. A tak jej pak jen krok za krokem dostavujeme. Je to naše společná práce.

A jak jste vymyslel kostým? 

Když jsem přišel k Pascal Muellerovi, designéru, který se podílel na kostýmu k programu Čtyři roční období, na kostýmu, který obsahoval prvky zebry, už jsem měl nějakou myšlenku. Ale jeho náčrt se mi tolik líbil, že jsem od ní upustil. Nejprve jsem chtěl mít složitý, propracovaný kostým. Čím více jsem ale bruslil a čím více jsem poslouchal tu hudbu, tím více mi docházelo, že to vyžaduje něco lehkého, prostého a elegantního, co by mě vyjadřovalo. Nic extravagantního. Myslím, že nový program je sám o sobě velmi výrazný, a složitý kostým už by byl nadmíru, aby bylo možné cítit tu svěžest a lehkost. Obvykle si libuji ve vysokých límcích, ale tentokrát jsem chtěl mít obnaženou šíji, takže od límce jsme upustili. Je to už konečná varianta kostýmu. Nebude se měnit, jedině jej doplníme větším množstvím zářících krystalů k těm černým, které má nyní. Jiné změny ale neplánuji.

Řekl jste, že kostým na krátký program byl vymyšlen pod vlivem seriálu Tudorovci. Co bylo předlohou k designu kostýmu pro volnou jízdu? 

Balet. První myšlenka byla zasvěcena zvláštnímu kostýmu, který jsem v duchu viděl, ale nakonec jsem se přiklonil k operní klasice.
Pamatujete si první program, na který jste si hudbu vybíral sám a ne trenér nebo choreograf? Nebo to byl vždycky váš výběr?
Ano, vždycky. První program ... no, vzpomínám si (brouká si hudbu), že to byl Vangelis nebo něco podobného. Měl jsem černé kalhoty a tyrkysovou košili. Maminka má dodnes na stole fotografii. Je to tak milé. A dlouhá ofina! Úplně jako teď. Bylo mi sedm ... :-)

A to jste už tehdy měl představu o programu? 

Ano. Já jsem vždycky dotvářel programy nějakými vlastními pohyby. Někdo vždycky pomáhal s choreografií, ale já jsem pak do programu dodal to své. Doposud na trénincích - ne tady na závodech - ale doma, když nikde nikdo není, vymýšlím na ledě nové momenty. Pan Grutter se vždycky hodně směje, když mě vidí.


Zdroj: http://sport.rambler.ru/news/figureskating/578040015.html
překlad: monika

Žádné komentáře:

Okomentovat