sobota 13. března 2010

Stephan Lambiel - Líbí se mi být zaměstnán.

Stephan Lambiel si vybral. Jeho zrak spočinul nikoliv na soutěžích, ale na show. Jeho program je nabitý, jedna show střídá druhou, k tomu účast na americkém komerčním projektu Thin Ice. Přitom nevylučuje, že by se chtěl do soutěží vrátit. ISU mu hrozí, že záměna komerčních projektů za závodní v sezóně může znamenat zákaz závodní činnosti až na dva roky. Lambiel ale říká: mým cílem byla účast na OH. Proto se rozhodl neúčastnit Mistrovství světa, ale místo toho svůj čas věnovat komerčním zábavným projektům. Důležitá je pro něj nyní přítomnost před publikem na ledě, nikoliv na trénincích.


Vypadáte unaveně. Je to únava po show nebo se ještě vypořádáváte s časovým posunem z Vancouveru?

Vlastně jsem už více než týden nachlazený. Je pro mě těžké dodržet všechny rozpisy programu mých show, se všemi repeticemi a vystoupeními. Ale je to přece tak skvělé! Moc rád bruslím na píseň Anastasie. Je to tak milá žena a přitom má v sobě tolik citu. Nejen, že zpívá na pódiu, mám dojem, že ona opravdu bruslí vedle mě na ledě. Poprvé po dlouhé době mám zase velmi silné pocity, když jsem na ledě. Nechává to ve mě obrovské emoce a to je to, co si s sebou odnesu z této AOI.

Máte opravdu nabitý program. Tolik vystoupení za sebou a to bezprostředně po OH.

Ano, někdy nemám čas ani myslet na nic jiného, na sebe ... jen jezdím z jednoho show na druhé. Ale víte, jsem teď ve výborné fyzické formě. Navíc je tady teď Marla (Marla Pichler, fyzioterapeutka z Kanady, která byla hlavní příčinou Stephanovy kondice a možnosti se po zranění třísel vrátit na amatérský led). Společně s Kurtem (Browningem) jsme ji pozvali, aby se o nás postarala. Bez ní bych opravdu těžko vydržel takové tempo. Děláme denně řadu procedur, abychom se udrželi ve formě. Cvičíme, protahujeme se, fakt se cítím dobře. Pochopte, krasobruslení je má duše. A mi se líbí být takhle zaměstnaným! V úterý dokončíme vystoupení pro AOI, ve středu jedu pro vízum a ve čtvrtek už budu na cestě do USA.

Letíte na show s názvem Thin Ice. Prý budete v páru se Shizukou Arakawa. Už víte, jaký bude váš úkol?

Budeme mít týden na přípravu. Co vlastně budeme trénovat zatím nevím. Bude to těžké. Vždyť ani jeden nemáme sebemenší zkušenost s párovým bruslením. Ale já se umím přizpůsobit a Shizuka - jé, to je opravdu úžasná krasobruslařka. Může předvést tak nádherné elementy! Myslím, že budeme umět vymyslet, jak společně vystupovat.

Ruské příznivce krasobruslení zajímá především vaše účast na show Králové ledu v Moskvě a Peterburgu 30. a 31. března. Budete tam?

Ano. Chystám se přijet do Ruska i se svou sestrou. Byla se mnou v Moskvě v roce 2005 na MS, ale od té doby touží také navštívit Peterburg. Takže když jsem zjistil, že plánujeme provozovat show v Rusku, hned jsem se ptal, zda je možné, aby s námi jela i sestra. Silvie bude moc ráda a já taky. Bude to takové spojení práce, zábavy a prázdnin.

Víte už jaké programy nám ukážete?



Ne, zatím ne. Mám teď tolik programů! Líbí se mi bruslit na píseň Anastasii "In Your Ice". A taky bych rád zabruslil Ne me quitte pas, a mám Traviatu, mový program z volné jízdy. A taky chci sestavit ještě jeden program pro tuto sezónu, úplně nový.

Na jakou hudbu?

Neřeknu vám. Ale myšlenka už tady je.

Vždy jste dříve říkal, že nebudete bruslit na staré programy a tady jste jezdil na Vivaldiho, který byl vaší jízdou z roku 2005/6.

Hmm, to ale proto, že tady bal jako doprovodný hudebník David Garret. Pravda je, že i v Japonsku jsem bruslil tento program. Tehdy to bylo taky na místě, byl tam u ledu celý symfonický orchestr. Verze Garreta je pro mě trochu chladná. Potřebuji jako doprovod něco osobnějšího, niternějšího.

Bylo složité vzpomínat si na starou choreografii?

Pracovali jsme nad fragmenty show ještě ve Vancouveru se Salome (pozn. Brunner, choreografka Stephana). Salome nejela hned po soutěži domů, zůstala se mnou a dva dny jsme mohli pracovat. Dívali jsme se na video na Youtube a vzpomínali. To bylo poučné ... Se Salome se skvěle pracuje. Pro mne je ona velkou inspirací.

Nemohu se ale ubránit alespoň jedné otázce k Vancouveru. Byla tato Olympiáda pro vás více nervózní, než ta Turínská?

Bylo to pochopitelně těžké období. Věděl jsem, že mým cílem je boj o zlato. A věděl jsem, že v této konkurenci budu muset být nepřemožitelným. Po prvním čtverném skoku, kdy jsem se rukou dotkl ledu, jsem si neřekl - ha, konec všem nadějím. Začal jsem naopak přemýšlet, co bych teď měl udělat, jak se dostanu zpátky nahoru, když jsem se hned prvním elementem dopustil hrubé chyby. A to je situace, za které je každý další skok neskutečně složitým.

Ale vždyť jste všechny skoky splnil! I když některé dopady byly těžkopádné, vydřené, ale bylo vidět, že jste v bojovné náladě.

Ano, tak to i bylo. Byl jsem výborně naladěn. Všechno bylo v pořádku. Tréninky šly dobře, všechno bylo dobře. Musím se smířit s výsledkem a souhlasím s ním. Tato Olympiáda byla plná šampionů. A zlatá medaile byla jen jedna. Je to sport. A každý má ten svůj den, kdy se mu povede dobře vystoupit.

A to za 4,5 minuty. Možná, kdybyste bruslil za půl hodiny, bylo by to jiné.

Jejda, co je komu po tom, jak by to bylo třeba za půl hodiny! Nebo za 5 minut! Ale život jde dál. Mám teď spoustu cílů! Mám trochu šílený pracovní pořádek, ale jsem tak rád.


zdroj:http://sport.rambler.ru/news/figureskating/578854287.html

překlad: monika

 

Žádné komentáře:

Okomentovat